Přeshraniční okénko
                                             -       aneb u našich bavorských přátel

Dva projekty česko-bavorské příhraniční spolupráce současně
                    

První pololetí patřilo v Zoologické a botanické zahradě města Plzně mimo jiné realizaci projektu Bavorské dny v zoo finančně podpořeného z Dispozičního fondu Cíle 3 Česká republika - Svobodný stát Bavorsko. Jeho smyslem je další prohloubení spolupráce s partnerskými subjekty v bavorském příhraničí a propagace plzeňské zoologické a botanické zahrady v této oblasti.

Zahrada se recipročně prezentuje v zoo Bavorského lesa v Lohbergu, v klimatických lázních Arrach a centru turistického ruchu této oblasti pod horou Ostrý (Grosser Osser) v Lamu. Díky získaným finančním prostředkům vydala v několikatisícovém nákladu leták v německém jazyce představující ji, jakožto vhodný turistický cíl i pro obyvatele žijící v bavorském příhraničí. Po její návštěvě mohou např. porovnávat se zoo ve Straubingu, která je s ní v mnoha ohledech srovnatelná.

V Deggendorfu na březích Dunaje se koná od konce dubna až do počátku října již 17. bavorská zemská zahradní výstava. První čtyři květnové dny na ní patřily prezentaci partnerského Plzeňského kraje. Alespoň jeden den tu nemohl chybět nepřetržitě nejnavštěvovanější turistický cíl regionu od roku 2003, jímž je právě zoologická a botanická zahrada. Součástí návštěvy jejích zástupců byla i účast na tiskové konferenci pro regionální novináře.

Úplně na začátku realizace projektu, jehož projektovým partnerem je Volkshochschule für den Landkreis Regen, byla o loňských prázdninách kontaktní konference v turisticky významné oblasti Lam. Ta přinesla nejen další impulsy pro vzájemné poznávání se a setkávání, ale i nové možnosti spolupráce. Na jejich základě vznikl další projekt česko-bavorské příhraniční spolupráce nazvaný Cesty za poznáním do Bavorského lesa. Jeho nositelem je tentokráte Sdružení přátel Zoologické a botanické zahrady města Plzně IRIS a projektovým partnerem Gemeinde (obec) Lohberg. Poněvadž byl i tento projektový záměr podpořen z Dispozičního fondu Cíle 3 Česká republika - Svobodný stát Bavorsko, vyjelo v červnu na školní poznávací výlet do oblasti Lamu, do Domu divočiny v Ludwigstahle a do zoo ve Straubingu pět žákovských kolektivů ze škol Plzeňska. Byly odměnou za pozornost, kterou zde věnuji environmentální výchově a ekologickému myšlení a jednání. Získané zkušenosti ze zájezdů budou zobecněny na environmentální konferenci pro pedagogické pracovníky Plzeňského kraje, jež se uskuteční 18. září v Environmentálním centru Lüftnerka.                                          



Foto ze 17. bavorské zemské zahradní výstavy v Deggendorfu Jana Augustová.



Poznejte o prázdninách partnerské bavorské zoologické zahrady v Lohbergu a Straubingu, jako je poznali za odměnu žáci ekologicky aktivních škol z Plzeňska

Na základě projektu CESTY ZA POZNÁNÍM DO BAVORSKÉHO LESA partnerů Sdružení přátel Zoologické a botanické zahrady města Plzně IRIS a bavorské obce Lohberg podpořeného z Cíle 3 ­- ČR Svobodný stát Bavorsko navštívilo v prvních dvou dekádách června 2014 pět školních kolektivů následující místa ve východním Bavorsku: zoologickou zahradu ve Straubingu, areál divočiny v Ludwigstahlu, zoo Bavorského lesa v Lohbergu, Natur park v klimatických lázních Arrach, Velký Javor a Velké javorské jezero. Zájezdy byly školám ZŠ a MŠ Město Touškov, ZŠ Dolní Bělá, 31. ZŠ Plzeň a Masarykovu gamnáziu Plzeň odměnou za několikaleté příkladné zapojení do sběru hliníkových potravinářských obalů a soustavnou pozornost environmentální výchově. Pátá škola - 1. ZŠ v Plzni - získala zájezd rovněž za soustavnou pozornost ekologické výchově a dále za dlouholetou spolupráci s plzeňskou zoologickou a botanickou zahradou a Sdružením IRIS při různých environmentálních projektech a pořádání příměstského dětského tábora.    

Za starý hliník do Německa

Jan Bican, zástupce ředitele ZŠ Dolní Bělá



Je 19. června 2014 sedm hodin ráno. Na návsi v Dolní Bělé vyhlíží 46 nejpilnějších sběračů hliníku z 1. až 8. třídy zájezdový autobus. Konečně je tady a cesta do Německa může začít. Díky projektu Sdružení přátel Zoologické a botanické zahrady města Plzně IRIS, z něhož byla financována doprava, se děti vydávají za přírodními krásami Bavorského lesa - německého protějšku Šumavy. Někteří mají v kapse svůj první pas a eura. Pro ty nejmenší z první třídy je cesta poměrně dlouhá, ale od Klatov je krajina zajímavější a je na co se dívat.

První zastávkou je „Dům u divočiny“ v Ludwigsthalu, kde jsme „zakotvili“ na téměř čtyři hodiny. Dětem se nejvíce líbila jeskyně z doby kamenné a vyhlídková věž. Ve výbězích jsme obdivovali celou řadu zvířat, z nichž největší úspěch sklízeli vlci, pratuři a koně převalského. Zajímavé byly i dřevěné zvířecí plastiky. Po obědě se celá výprava přesunula na parkoviště pod Velkým Javorem. Cesta kabinkovou lanovkou končila na vrcholu v nadmořské výšce 1 456 metrů. Díky nádhernému počasí s azurově modrou oblohou byla skvělá viditelnost. Ti, kteří byli v zimě na lyžařském výcviku v Železné Rudě, dohlédli na sjezdovky, na nichž v zimě lyžovali. Dobrodružný sestup z Javoru k Velkému javorskému jezeru, které je ledovcového původu, končil společným focením na hrázi jezera. A co by to bylo za výlet bez tečky? Tou byla návštěva cukrárny v Železné Rudě. Zpáteční cesta utekla jako voda, zvlášť po tolika skvělých zážitcích.

Výlet se všem moc líbil. Návštěva sousedního státu, nádherná příroda národního parku, vlci, koně, rozhledna, lanovka, daleké rozhledy, jezero, ideální počasí, skvělá nálada a cukrárna k tomu - to prostě nemělo chybu. A to vše díky projektu Sdružení přátel Zoologické a botanické zahrady města Plzně IRIS a starému hliníku, který by bez naší pomoci končil na skládkách komunálního odpadu. 

V centru Národního parku Bavorský les v Ludwigstahlu se dětem nejvíce líbila napodobenina jeskyně z doby ledové.

Velký Javor

Společné foto na jeho vrcholu.

Foto Jan Bican

ZOO Bavorského lesa Lohberg má jubileum

Zahrada uprostřed lesů na úbočí nejvyšší hory Bavorského lesa a Šumavy - Velkého Javoru nabízí návštěvníkům poznání více než 100 druhů zvířat převážně žijících v této oblasti. Určitě zážitkem je setkání s bobrem nebo pozorování početné vlčí smečky. Zahrada je vhodná pro rodinný výlet i s malými dětmi. Pro české návštěvníky je snadno dostupná ze Železné Rudy nebo od hraničního přechodu Sv. Kateřina. K dispozici je zde mapka s českým textem a v češtině jsou rovněž některé jmenovky.

V letošním roce si zoo připomíná čtvrt století své existence.

                    

                   V zoo Straubing lze poznávat i relaxovat   

Tato zoo je pro českého návštěvníka sice vzdálenější, ale za návštěvu rozhodně stojí. Nejen například pro tygry ussurijské, lvy a další velká, návštěvníky oblíbená zvířata. Za nejzajímavější expozici lze považovat pavilon s rybami Dunaje, na jehož

březích Straubing leží. Velikost jeseterů je opravdu obdivuhodná. V historické usedlosti podunajských zemědělců se zase - zejména děti - dozvědí, z jakých divokých předků pocházejí jednotlivá domácí zvířata. Chloubou zahrady je nový Exotický pavilon.

Ve zdejší zoo lze nejen poznávat svět zvířat, ale i relaxovat. Louky s lavičkami a lehátky k tomu přímo vybízejí.





Život věnoval záchraně tetřeva hlušce

Bavorský veterinář, biolog a ochránce přírody Hans Ascenbrenner je v plzeňské zoo vždy srdečně vítán jako bývalý ředitel zoologické zahrady Bavorského lesa v Lohbergu, z níž učinil místo zajímavého setkávání se zdejší faunou. Je i oblíbeným výletním cílem Západočechů. Na přibližně 10 hektarech a na 1,5 km dlouhém návštěvnickém okruhu představuje ke stovce druhů ve čtyř stech exemplářích Není to však jeho jediná životní zásluha. Třicet let hledal metodu jak znovu vrátit tetřeva hlušce do přírody Bavorského lesa a je v tomto ohledu uznávaným evropským průkopníkem.

Ještě v 30. letech minulého století byl tento pták, v současnosti  stále balancující na hranici udržitelnosti své populace na Šumavě a v Bavorském lese, na obou stranách hranice naprosto běžným živočichem.

Na otázku proč najednou nastal zlom a tetřevů začalo rapidně ubývat, nemá Hans Aschebrenner dodnes odpověď. Možná i proto, že namísto akademického bádání po důvodech se snažil tento stav změnit.

S vypouštěním tetřevů hlušců do přírody začal na počátku 70.let, kdy část Bavorského lesa byla prohlášena za národní park. Inspiraci našel ve Švédsku, kde  měl jejich umělý odchov tradici. Prostudoval veškerou dostupnou literaturu, snažil se najít zkušenosti i v Německu, ale zde chyběly. Odjel tedy do severské země, kde koupil pět tetřevů, každého za 250 marek. Jejich novým domovem se stala velká voliéra dlouhá 36, široká 18 a vysoká šest metrů vybudovaná u Aschenbrennerových na zahradě.

Do čtyř týdnů byli všichni ptáci mrtví. Paradoxně, a samozřejmě nechtěně, je zabil jejich zachránce. Chtěl pro ně vytvořit ty nejlepší podmínky, jenže ukázalo se, že voliéra je pro ně příliš velká, tetřevi se rozlétnou, narazí na pletivo a následkem šoku uhynou. Voliéru proto rozdělil na 16 malých a za rok se znovu vypravil do Švédka pro další ptáky. Mezitím si však opatřil i několik jedinců z různých míst Německa. Nejlepší chovnou slepici, jež u něj žila deset let, si přivezl z Horního Bavorska z Bad Tölzu. Vlétla až do města, kde ji našli omráčenou po nárazu do výkladní skříně. Poněvadž snahy pana Aschrenbrennara již byly známé, nálezci se s ním sojili. Nejen tato historka tak nějak vyvrací současné představy o životě tetřeva a tvrzení ochranářů, že je to pták lesních samot. Jeden byl totiž k Ashembrennerovým dopraven přímo z dálničního parkoviště u Mnichova, kde kloval kolem sebe a ohrožoval i řidiče.

Poté, co MVDr. Aschembrenner zvládl umělý odchov, musel ještě vymyslet způsob  bezpečného vypouštění mladých ptáků. Při vyhození do vzduchu totiž.dostali šok a zašli na zástavu srdce. Řešením se ukázala mobilní vypouštěcí voliéra postavená přímo v lese. Zde žili tetřevi asi pět týdnů. Na konci září z ní odstranil síť a ptáci se rozlétli do okolí. Jenže lišky a kuny už čekaly na hostinu.. Jako nejlepší se nakonec ukázalo umístit mláďata do papírových krabic a po několika je ve vyhlédnuté lokalitě umístit do borůvčí pod smrčky. Samozřejmě se museli klimatizovat, naučit se pohybovat a létat ve volné přírodě, vyrovnat se s predátory. Ne všichni jedinci to zvládli, doktor Aschenbrenner odhaduje, že první zimu přežilo 60, možná 70 procent vypuštěných ptáků.

Po roce 1980, kdy skončilo období experimentování a vypouštění tetřevů v Bavorském lese získalo pevný řád, bylo v následujících 20 letech vypuštěno takřka 700 tetřevů.

Přesto, že Hans Aschebrenner oslavil už osmdesátku, je plný svěžesti a elánu a nápadů. Přesvědčil o tom při návštěvě v Zoo Lohberg, kde zaníceně, byť jako ředitel na odpočinku, představoval nové expozice a plány do budoucna, stejně tak při podzimní návštěvě v plzeňské zoologické a botanické. Nechť je takových setkání ještě řada!